Brocno leží severovýchodně od Štětí na terénní vyvýšenině, ohraničené na jihu údolím Labe a na východní straně údolím Liběchovky u Chudolaz. Podobně jako nedaleká Chcebuz, v listinách doložená již před rokem 1000, je i Brocno prastaré sídlo. Kamenná deska na vrcholku vyvýšeniny Hořice (325m), vzdálené asi 1 km od centra obce, byla podle lidové pověsti původně pohanským obětištěm.

Obec – v 19.stol. dokonce městys  – má pravidelnou zástavbu. Několik větších statků leželo po obou stranách ulicové návsi a chalupnické usedlosti též lemovaly úzké ulice na východní straně obce. Dominantou Brocna je tzv. dvůr Jaršlovských, velký barokní statek s mohutnou, z daleka viditelnou budovou sýpky s mansardovou střechou a pilastry.

Brocno nemělo vlastní kostel ani kapli. Uprostřed návsi však stojí objekt s věžičkou, označený na Müllerově mapě z roku 1720 křížkem jako církevní stavba, snad kaple sv. Prokopa, a před ní se nachází právě socha sv. Prokopa s letopočtem 1711. Před 1.světovou válkou sloužila budova zřejmě i jako modlitebna pro zdejší početnou židovskou komunitu. V obci bývala škola z roku 1881, kterou před sto lety běžně navštěvovalo 90–100 německých dětí. Největší urbanistický rozvoj zaznamenalo Brocno v první polovině 18. stol.

Dodnes se zde zachovala řada dřevěných hrázděných domů a empírové statky z konce 18. a z počátku 19. století. Jsou zde i domy srubové, většinou patrové s obvazem, dřevěným štítem a pavlačí. Právě díky těmto jedinečným stavením bylo Brocno roku 1995 vyhlášeno památkovou zónou lidové architektury.