Provinční české královské město Ústí nad Labem se v druhé polovině 19. století proměnilo v přední průmyslovou metropoli rakousko-uherské monarchie. Nová pozice města se v jeho panoramatu odrážela i přibývajícím počtem honosných paláců místních továrníků a obchodníků.
Z Mírového náměstí se vydáme kolem Interhotelu Bohemia do ulice Velké Hradební a dále vystoupáme ulicí Na Schodech k budově Českého rozhlasu Sever. Vila ústeckého textilního magnáta Carla Friedricha Wolfruma a jeho ženy Hermíny připomíná spíše malý zámek. Nese inspiraci z dob romantického středověku, s trochou gotiky i renesance. Budova byla postavena v roce 1895. Součástí stavby bývaly dvě vrátnice vymezující obrovskou zahradu kolem sídla. Po poválečné konfiskaci se objekt stal sídlem Českého rozhlasu, kterému slouží dodnes. Vila je veřejnosti přístupná pouze při zvláštních akcích. Dále pokračujeme ulicí Elišky Krásnohorské až na křižovatku ulic Hoření a Malátova.
Z Malátovy ulice odbočíme vpravo do Hanzlíčkovy ulice. Zde stojí rodinné sídlo majitele Severočeské vodostavební společnosti Aloise Winnara dokončené v roce 1932. Jeho firma postavila například vodovod na nejvyšší horu Česka, na Sněžku. Architekt Albin Camillo Müller navrhl dům jako celek včetně originálního nábytku dokonale přizpůsobeného interiéru. Po poválečné konfiskaci se stavba na čas stala sídlem pionýrů a později luxusní noclehárnou pro význačné politické hosty. Naproti Winnarově vile si prohlédneme vilu od architekta Jana Jehlíka postavenou v roce 2000.
Skutečnost, že se kvalitní vily nestavěly v Ústí nad Labem jen před válkou, dokládá dům Karla Nešvery a jeho ženy Jany. Architekt Jehlík sestavil hmotu domu ze dvou geometrických těles - hranolu a krychle. Interiéru vily vévodí schodiště, které má tvar eliptického válce.
Vrátíme se zpět do Malátovy ulice a budeme pokračovat ulicí Na Spojce do Staré ulice. Zde se zastavíme u vily předválečného senátora za Německou sociální demokracii v Československu Ernesta Grünznera a jeho ženy Marie. Stavba vyrostla v roce 1925 jako nájemní dům se čtyřmi byty. V průběhu války, kdy senátor musel jako odpůrce nacistů z Ústí uprchnout, se do vily nastěhovala rodina Edelmannových se synem Heinzem. Ten o 20 let později světově proslul jako výtvarník, který pro The Beatles vytvořil legendární animovaný film Žlutá ponorka.
Od „domu Žluté ponorky“ sejdeme na Masarykovu ulici k bytovému vilovému domu architekta Josefa Lišky z roku 1957. Vyrostl jako součást několika obytných bloků postavených v duchu tzv. sorely neboli socialistického sorealismu - stylu, který k nám přišel ze Sovětského svazu a využívajícího výrazových prvků z dob renesance.
Beethovenovou ulicí dojdeme do ulice Štefánikovy. Naším zájmem bude Pietschmannova vila architekta Ervína Katony z roku 1934. Přední čeští odborníci na moderní architekturu ocenily vilu ústeckého obchodníka Adolfa Pietschmanna a jeho sestry Gisely za jednu ze tří nejkrásnějších vil v celém Ústeckém kraji. Výrazný dům představuje nejstylovější ukázku funkcionalistické architektury v širokém regionu. Ne bezdůvodně se mu přezdívá ústecká vila Tugendhat.
Vrátíme se zpět do Masarykovy ulice a dojdeme až ke kruhovému objezdu nad hotelem Vladimir. V zatáčce Rooseveltovy ulice uvidíme Hüblovu vilu. Vila byla postavena v roce 1924 ve stylu secese s prvky klasicismu. Tento dům nechal postavit pro sebe a svou manželku Bertu Anton Hübl, majitel největšího a nejstarší zasilatelského obchodu s textilem v Rakousku-Uhersku.
Nedaleko Hüblovy vily v ulici Winstona Churchilla se zastavíme u Hellerovy vily a palácové vily Ignaze Petschka. Hellerovu vilu, která má nezvyklou růžovou fasádu, nechal na přání své dcery Hildy postavit v roce 1926 ústecký obchodník a majitel realit Franz Heller. Dům stojí v ulici plné rezidencí těch nejbohatších Ústečanů. Po válce sloužila vila dlouhodobě Filmovému podniku, ale proslýchá se, že určitou dobu měla první patro používat i ústecká StB jako konspirační byt.
Všechny doposud představené domy je možné nazývat vilou, ale jen tento jediný si zaslouží pojmenování palácová vila. Obyvatelem tohoto domu byl nejbohatší podnikatel meziválečného Československa. Ignaz Petschek si roku 1890 postavil menší vilu. Obchody se dobře rozvíjely a za dalších 10 let začal s přístavbou, která dům třikrát zvětšila. Dnes budova patří městu a mimo jiné se tu odehrávají svatební obřady. Přímo naproti vstupu do Letního kina v ulici Winstona Churchilla stojí Weinmannova vila, v současné době budova knihovny. Architekt Paul Brockardt obdržel od manželů Weinmannových požadavek, aby se nechal inspirovat severoitalskou renesancí.
Více informací na:
ttp://www.usti-nad-labem.cz/cz/volny-cas/turistum/tipy-vylet/pesi-vylety/vilova-architektura.html
