První zmínka o Chomutově pochází z 29. března 1252, kdy Bedřich Načeradův z Chomutova daroval městečko řádu německých rytířů, kteří zde roku 1254 zřídili svou komendu. Původní dřevěné hrazení bylo ve 2. polovině 14. století vystřídáno hradbami kamennými. Roku 1396 udělil komtur Albrecht z Dubé městu pečeť se znakem. Němečtí rytíři drželi chomutovské panství do roku 1411, kdy jim je po bitvě u Grünwaldu král Václav IV. (s výjimkou patronátu nad kostely) odňal. 16. března 1421 byl Chomutov dobyt a vypleněn husity. Poté město střídalo šlechtické majitele; naposledy jimi byli Hasištejnští z Lobkovic, kteří ve městě jako na jednom z prvních míst v Čechách prosazovali tvrdou rekatolizaci (1589 zde byla založena chomutovská jezuitská kolej). Roku 1591 se měšťané proti jezuitům vzbouřili a vyplenili jejich sídlo, za což byli dva z vůdců vzpoury popraveni. Po odsouzení Jiřího Popela st. z Lobkovic byl roku 1594 Chomutov zkonfiskován Rudolfem II.. Roku 1605 se Chomutovští vykoupili z poddanství a od té doby byl Chomutov královským městem.
Od 16. do 18. století se v blízkosti Chomutova těžil kamenec, pozůstatkem tohoto dolování je nynější Kamencové jezero na východním okraji města. Na přelomu 50. a 60. let 18. století byla postavena císařská silnice spojující Chomutov s Prahou, podél níž se rozvinula zástavba i na pravém břehu Chomutovky. Třebaže Chomutov ležel při této důležité spojnici do Saska, rostl až do poloviny 19. století jen pozvolna. Obrat nastal až v 70. letech 19. století napojením na železniční tratě vedoucí podél Krušných hor a ku Praze. V této době byly u Chomutova otevřeny hnědouhelné doly a roku 1870 založeny železárny, které po roce 1887 prosluly jako Mannesmannovy válcovny trub a roku 1890 se zde na prvním místě na světě začaly vyrábět bezešvé ocelové trubky. K válcovnám, situovaným na východním okraji města, přibyla roku 1917 jižně od Chomutova zbrojní pobočka kladenské Poldi, po válce přeorientovaná také na hutní výrobu. Roku 1928 byla k Chomutovu připojena Horní Ves (dnešní sz. část města). Po roce 1945 byl proveden odsun velké části Němců, kteří do té doby tvořili většinu obyvatel města. V 60. až 80. letech 20. století došlo k rozsáhlé přestavbě města, která se naštěstí výrazněji nedotkla historického jádra, které je od roku 1992 městskou památkovou zónou. (zdroj: wikipedie; http://cs.wikipedia.org/wiki/Chomutov)
Jádro města si zachovalo středověký půdorys, typický pro historické tržní sídlo. Do současnosti je zachována původní uliční síť, narušená pouze v prostoru Žižkova náměstí. Zde probíhal v roce 2008 rozsáhlý archeologický průzkum před výstavbou nového bytového a obchodního centra. Náměstí 1. máje je zajímavé především měšťanskými domy s podloubím se zachovalými pozdně gotickými sklípkovými klenbami. Dominantou severní strany náměstí je městská věž, která přiléhá ke kostelu Nanebevzetí panny Marie. Na protější straně náměstí stojí nejcennější historická památka Chomutova – raně gotický kostel svaté Kateřiny, k němu přiléhá historická radnice. Jižní okraj historického centra vyplňuje komplex bývalého jezuitského areálu s budovami jezuitského gymnázia a koleje, kostela sv. Ignáce a Špejcharu. Památkovou zónu uzavírá kostel svatého Ducha v Hálkově ulici.
Kostel sv. Kateřiny
Nejcennější a nejstarší historickou památkou Chomutova je kostel svaté Kateřiny, který stojí na náměstí 1. máje. Nejstarší část pochází z třetiny 13. století. Velké presbyterium, které vystupuje dnes do náměstí, bylo postaveno v roce 1281. Kostel sloužil jako zámecká kaple, od konce 19. století do roku 1989 zde bylo skladiště. Rekonstrukce této památky byla dokončena v roce 2002. Interiér je dnes součástí prohlídkového okruhu Oblastního muzea.
Městská věž
Městská věž je postavena vedle gotického děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie na náměstí 1. máje. Byla dostavěna v roce 1525 nad starší předsíní, ve které je bohatá sklípková neboli diamantová klenba. Touto klenbou je uzavřeno i točité schodiště jako jediné v Čechách. Věž byla opravována v 17. a v 19. století, kdy dostala současnou střechu.
Budova fary a děkanství
Děkanství leží na náměstí 1. máje mezi kostelem Nanebevzetí Panny Marie a radnicí . Stavba pochází ve svém základu z 15. století. Její dnešní podoba ukazuje na přestavbu ve druhé polovině 18. století. Fara byla spolu s kostelem obklopena až do počátku 19. století hřbitovní zdí.
Jezuitské koleje
Stavba byla zahájena roku 1590, kompletně dostavěna byla až roku 1669. Z jedné strany navazuje na kostel svatého Ignáce, druhé křídlo pak vede od galerie Špejchar až nad říčku Chomutovku, kde je zakončeno takzvanou Vodní věží. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužila kolej jako kasárna. Dnes, po rozsáhlé rekonstrukci, využívá prostory Středisko knihovnických a kulturních služeb jako knihovnu, kavárnu a galerii. Konají se zde kulturní pořady a koncerty a to jak uvnitř budovy, tak i v příjemném prostředí atria.
Kostel sv. Ignáce
Kostel byl postaven podle projektu architekta Carla Luraga v letech 1663 - 1671. Byl součástí areálu jesuitské koleje a jako řádový kostel sloužil do roku 1773. V době oprav děkanského kostela na počátku 20. století byl využíván jako hlavní městský kostel.
V prostorách kostela se pořádají:
- umělecké a dokumentární výstavy
- autorské výstavy
- koncerty
- prodej drobných uměleckých předmětů
-dětské výtvarné soutěže
- pravidelné prohlídky s odborným výkladem