Český učenec Jan ze Žatce, narozený kolem roku 1350, který je doložen jako městský písař v Žatci od roku 1383, byl také rektorem místní latinské školy, předchůdce gymnázia. Měl rozsáhlé kontakty s evropským intelektuálním světem. Jan je považován za významného představitele raného humanismu. Vděčí za to především své filozofické básni „Oráč z Čech“, která je nejstarším novoněmeckým literárním svědectvím. V něm se rozchází se středověkým pohledem na člověka, který sliboval štěstí až na onom světě, ve prospěch humanistického názoru, že člověk je středem světa a může najít naplnění v pozemském životě.