Město se nachází na okraji Šluknovského výběžku. Obec s bohatou průmyslovou historií (především řemesla a průmysl spojený s textilní výrobou) a řadou historických památek.
K nejcennějším památkám patří areál kapucínského kláštera z 2. poloviny 17. století s loretánskou kaplí. K dalším církevním památkám patří původně gotický a později přestavěný kostel sv. Bartoloměje. Na Strážném vrchu stojí původně barokní kostel sv. Jana Křtitele, od roku 1956 patřící pravoslavné církvi a vyzdobený v byzantském stylu. Na konci 18. století zde byl vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého, nyní spravovaný evangelickou církví. Náměstí lemují renesanční, barokní nebo klasicistní domy, v centru se nachází barokní morový sloup Nejsvětější Trojice z 80. let 17. století, zdobený sochami z 18. století. Zajímavostí jsou šikmo řazené dřevěné domky ve Šmilovské ulici (zvané Zvědavá), jejichž nezvyklá stavební konstrukce umožňovala lepší osvětlení tkalcovských stavů. V budově, která původně patřila firmě Förster, je městské muzeum s regionální expozicí a galerií. Turistickým cílem je čedičový vrch Dymník s rozhlednou.
Lužické náměstí s podloubím
Zděné domy s podloubím vytvářejí řadovou zástavbu severovýchodní strany Lužického náměstí. Současná podoba domů pochází z 2. poloviny 19. století, i když jádra skrývají architektonické prvky již z poloviny 18. století. Starší původ domů dosvědčuje i skutečnost dochovaných úzkých podlouhlých stavebních parcel, které jsou znakem městské zástavby tohoto období. Domy mají zachovalé fasády do náměstí s průběžným podloubím. Prostory přízemí za tímto podloubím slouží nepřetržitě po dobu existence domů provozování obchodu a služeb. Vyšší patra jsou určena k bydlení. Kamenná zástavba vznikla po požáru za sedmileté války po roce 1750. Spolu s morovým sloupem ve středu náměstí prezentují domy historickou tvář ústředního náměstí Rumburku. V prostorách obchodů a provozoven jsou k vidění dochované architektonické prvky ze starší zástavby (portály, sloupy, výplně oken a dveří), včetně fragmentů zdiva sklepů a přízemních částí domů.
Morový sloup byl vztyčen uprostřed náměstí v roce 1681 na paměť epidemie, která město postihla. K tomuto sloupu, ideově zakončenému původně obrazem Nejsvětější trojice a plastikou P. Marie z r. 1755 u jeho dříku, byly postupně přidány sochy sedmi světců. Jako první vznikla socha sv. Floriána r. 1724 a k ní o dva roky později přibyly plastiky městského patrona sv. Bartoloměje, sv. Vavřince, sv. Josefa, sv. Antonína Paduánského a sv. Jana Nepomuckého. Jako poslední byla u morového sloupu vztyčena socha sv. Jana Křtitele r. 1774.
Evangelický kostel
Barokní kostelík byl postaven v letech 1775-1778 při cestě na Krásnou Lípu. Od roku 1787 sloužil postupně pro potřeby zahradnictví a jako hostinský lokál s chlévem. Roku 1862 získali kostel luteránští přistěhovalci ze Saska (evangelického vyznání), kteří k němu v roce 1876 přistavěli budovu školy. V roce 1935 došlo k úpravám zvonového vikýře a opravě střechy. V roce 2003 došlo v kostele k požáru, který zcela zničil střechu kostelní lodi a část střechy přistavěného domku. V současné době slouží objekt stále pro potřeby evangelické církve českobratrské, která provedla jeho celkovou rekonstrukci, včetně opravy poškozených varhan. Objekt bývalé školy slouží k provozu čajovny. V rámci jejího provozování se konají komorní kulturní akce. Kostelík lze navštívit v rámci setkávání členů evangelické církve, či při příležitostných akcích v jeho areálu.
Kostel sv. Vavřince
Byl postaven knížetem Antonínem Florianem z Lichtenštejna v letech 1683–1690. Klášterní budova byla dokončena roku 1684, kostel roku 1686. Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo 9. 4. 1690 biskupem litoměřickým Jaroslavem hrabětem ze Šternberka. Obraz na hlavním oltáři představuje diakona Vavřince, který byl umučen v Římě roku 258. Pochází od španělského malíře Juana Fernandeze Navaretta (1526–1579).
Kostel sv. Bartoloměje
Existence kostela je patrná již od roku 1388. Další zmínka pochází z roku 1545, kdy je uvedeno, že stavbu (pravděpodobně na místě původního dřevěného kostelíku) provedl Georg von Schleinitz. Stavbu provází různé domněnky o jejím vývoji, ale žádná nebyla dosud prokazatelně potvrzena, či vyvrácena odpovídajícím průzkumem. V letech 1624 a 1744 byl kostel poškozen velkým požárem, ale naštěstí byl pokaždé opraven. V roce 1874 pak došlo k velké opravě, jejímž výsledkem byla současná novorománská podoba. Do konce 16. století byl kolem kostela městský hřbitov, který byl následně přemístěn do prostoru nynějšího parku přátelství a původní místo připomíná velký kříž z tohoto hřbitova. Od svých prvopočátků sloužil kostel jako farní chrám. Koncem 20. století byla zahájena celková oprava kostela. Kostel je přístupný k nahlédnutí přes předsíň. V kostele se konají pravidelné mše a několikrát v roce kulturní akce.
Kaple sv. Jana Křtitele na Strážném vrchu
Roku 1725 byla na vrchu zvaném Strážný postavena kaple jako upomínka na tragickou událost. Pověst vypráví o vojákovi vracejícím se z války, který zjistil, že jeho milá má poměr s jeho bratrem. Oba zavraždil a sám se oběsil. Stavba byla provedena na podnět kněžny Christiny Terezie z Lichtenštejna. Roku 1784 byla kaple zrušena a v roce 1787 byla přestavěna na mlýn a následně na hostinec. Roku 1829 byla vybudována kolem kostelíka křížová cesta s kalvárií, jejíž obrazy na zastaveních jsou z terakoty. Od roku 1845 patřil kostelík s areálem spolku rumburských měšťanů a fungoval jako poutní místo až do roku 1945. Po válce zde byla zřízena hláska pohraniční stráže a kostelíku hrozila demolice. Naštěstí v roce 1959 byl areál pronajat na 99 let Pravoslavné církvi, která zde působí dodnes. Zásluhu o znovuoživení poutního místa měl archimandrita Andrej Kolomacký, který v bývalém Československu zřídil, či vybudoval, více než 70 pravoslavných kostelů. Ke kostelíku je přistaven domek, v němž bydlí současný správce, který vám na požádání ukáže vnitřek kostelíku s unikátní malířskou výzdobou. Kostelík je rovněž možné navštívit v době konání mší. V blízkosti kaple se nachází chráněný strom jasan ztepilý, jehož stáří se odhaduje na 300 let.
Park Rumburské vzpoury
Dřívější klášterní zahrada dnes svým názvem připomíná rumburskou vzpouru českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády z roku 1918. Samotná lokalita však nemá s historickými událostmi spojitost.
Vesnická památková rezervace Tkalcovské uličky
„Tkalcovské uličky" tvoří 18 památkově chráněných podstávkových domů. Stojí na místě tzv. hřbitovního pole na tehdejším rumburském předměstí. Hlavní stavební činnost probíhala v letech 1786 - 1805. Název „tkalcovská ulička" vznikl na základě známých jmen a povolání prvních majitelů, z nichž většinu tvořili právě tkalci. Během 19. i 20. století došlo k menším či větším přestavbám chalup, ale i tak se do dnešních dnů dochovalo původní uspořádání domů, včetně parcel a úprav uličních štítů ornamentálním obkladem z břidlicových šablon. Celá ulice je od roku 1995 prohlášena za Vesnickou památkovou rezervaci. Všechny domy slouží k bydlení, takže je možná pouze prohlídka z ulice. Přesto byste si při návštěvě Rumburku určitě neměli nechat tuto lokalitu ujít.
Museum
Muzeum bylo založeno v roce 1902 Humboldtovým spolkem a původně sídlilo v budově textilní školy (dnešní zdravotnické). Po roce 1945 získalo budovu bývalé Försterovy textilní továrny založené v roce 1847. Od roku 1977 je muzeum součástí Oblastního muzea v Děčíně. Muzejní expozice přibližuje dějiny města a okolí, konají se zde různé výstavy, přičemž mezi tradiční patří každoroční výstava betlémů.
Zámek
Prokazatelná existence a používání zámku jako panského sídla je doložena k roku 1587. Předpokládá se, že před současnou stavbou zámku existovala v areálu dvora starší stavba tvrze, či panského domu. V roce 1642 byl zámek vypálen Švédy, ale teprve v roce 1683 byl opraven a přestavěn v barokním slohu. Současná (především venkovní) podoba vznikla po přestavbě zničeného zámku po požáru v roce 1724. V průběhu 19. století ztrácí zámek postavení šlechtické rezidence a po roce 1850 už sloužil pro potřeby různých úřadů (zpočátku okresní hejtmanství, poté soud). V budově proběhl i stanný soud s vůdci Rumburské vzpory v roce 1918. Od roku 1960 sídlí v zámku Odborné učiliště polygrafické. Zámek, stejně jako hospodářský areál, čeká na důkladný průzkum, protože užíváním stavby pro potřeby školy došlo k setření historického rázu, především vnitřních prostorů. Prostory zámku nejsou volně přístupné, ale přes vstupní bránu lze nahlédnout do čestného dvora.
Městská knihovna
První veřejná knihovna v Rumburku vznikla roku 1882 a byla umístěna v jedné místnosti na Střelnici (dnešní Dům kultury Střelnice). Dnešní Městská knihovna sídlí od roku 1994 v historickém objektu bývalého kapucínského kláštera a svým vybavením patří k těm nejmodernějším v České republice. Čtenáři zde naleznou oddělení pro dospělé a mládež, oddělení pro děti, hudební oddělení, společenský sál a výstavní síň, kde se příležitostně konají různé výstavy.
Dům kultury Střelnice
Dům kultury byl postaven Střeleckým spolkem v Rumburku v roce 1864. Slouží jako centrum kulturního dění v Rumburku. V letech 2004 - 2006 prošel nákladnou modernizací. V prostoru objektu se nachází kinosál s kapacitou 110 míst, který slouží jako malý divadelní sál, dále velký sál se 132 místy u stolů pro konání společenských akcí nebo místy bez stolů pro pořádání koncertů a divadelních představení. K velkému sálu přináležejí další dvě místnosti, kde je možné pořádat různé výstavy. V přízemí se dále nachází společenský salonek s barem, který lze využít k mnoha příležitostem. Nedílnou součástí domu kultury je restaurace, která je rozdělena na kavárnu a restauraci. Kinosál je od roku 2010 vybaven promítací technologií 3D.
Gymnázium
Stavba školy byla realizována v letech 1908 - 1909 podle projektu libereckého stavitele Ernsta Schöfera. Celkově je objekt řešen v secesním stylu, což je patrné především na fasádě, ale i architektonické doplňky včetně depozitáře uvnitř budovy jsou v tomto stylu. Historická hodnota objektu spočívá v jeho ucelené dochovanosti původních konstrukcí, architektonických prvků i vnitřního vybavení. Stavba, která byla ve své době stavěna jako reprezentativní architektura, si tuto pozici udržuje i po 100 letech svojí existence. Je jednoznačným dokladem společenského i ekonomického rozvoje města na počátku 20. století. V letech 2008 - 2010 prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí zahrnující opravu pláště budovy a vnitřních instalací. Objekt je přístupný v době konání různých kulturních akcí, které se konají v prostorách auly. Ta je zdobena vitrážovými okny se znakem města.
Rumburský pivovar
První písemné doložení existence panského pivovaru pochází z roku 1566. Tato skutečnost byla potvrzena stavebně historickým průzkumem části objektu areálu v roce 2004. Zjištění potvrzují, že v místě pivovaru existovalo starší panské sídlo (byly objeveny gotické prvky architektury). V roce 1724 byl areál poškozen požárem, který zasáhl velkou část města. Pivovar byl opraven a sloužil, s malými přestávkami, až do poloviny 20. století. V průběhu 19. století byl pivovar spolu s palírnou pronajímán různým nájemcům, kteří vaření piva provozovali. Ve 20. století měl pivovar již soukromého vlastníka mimo šlechtickou rodinu. Pivovar přežil i 2. světovou válku, po které byl znárodněn a v roce 1960 začleněn do majetku pivovaru Děčín. Vařit se v jeho prostorách přestalo v roce 1966 a od té doby sloužil jako stáčírna piva a limonád děčínského pivovaru až do ukončení existence podniku JEDNOTA, který pivovar od Děčína převzal. Na přelomu 20. a 21. století došlo k likvidaci podniku JEDNOTA a soubor byl rozprodán soukromým vlastníkům. V současnosti není areál (až na nepatrné prostory) využíván a chátrá.
