Krajina pěkná, zvláštní, odlišná od svého okolí

(autor: Andrej Halada)

   Jak Džbán vypadá? Jsou to údolí a kopce, takové hory v malém. Ve středních Čechách poněkud nepřípadné. Údolí nebývají moc široká, jeden či dva kilometry, pak se zvedají o zhruba sto, sto padesát metrů, načež zase krajina padá dolů. Údolím teče obvykle potok, všechny směřují na sever nebo severovýchod, vlévají se do Ohře nebo do Vltavy z levé strany.

   Centrem celé oblasti je vrch, či přesněji náhorní plošina Džbán. Právě odtud běží všemi směry zmíněné potoky i údolí. Na plošině Džbánu bohužel vyhlídková plošina s rozhlednou není.
   Kraj to v minulosti nebyl chudý, vždyť se tu v okolí pěstoval ve velkém například chmel. A stále tu chmelnice najdeme. Ale dnes celá oblast působí prázdně, až melancholicky. To může být mínus, ale také plus. Středověký hrad krále Václava IV. ani řeku Oty Pavla se zlatými úhoři tu sice nenajdete, ale taky tu nepotkáváte na každém rohu davy automobilových turistů. Džbán je ideální místo pro pěší i cyklistické výlety, pokud chcete být sami. Je tu ticho, provoz na silničkách slabý.
   Unikátní je zdejší opuková architektura, kterou jinde v Česku neuvidíte. Z bílého opukového kamene jsou tady obytné domy i hospodářská stavení, pozoruhodný je pohled na neomítaný opukový kostel svaté Markéty v Kroučové. Mezi vyhledávané cíle ve Džbánsku patří například Kamenné kounovské řady, hrad Pravda či zámek Líčkov. V parku u Mšeckých Žehrovic roste i nejkrásnější buk v Česku - čtyři sta let starý. U Kozojed pak přes šest set let stará lípa. Hřeben Džbánu byl v pověstných časech sídlem opevněných hradišť (Kuk, Okrouhlík, Dřevíč, Džbán), po nichž tu dnes zbyly už jen zarostlé valy.